Sleduji šikovnou sestřičku - jak nabírá mi krev,

vzpomínky třou se -  jak ryby v potoce.

Milostný kousek nasává,

mávám času - kdy bylas ještě modrá.

Modrá v mé mysli a vzácná - tak moc - bez rány.

Přikládám kousek obvazu a zastavuji Tě.

Má krev... ležíš na lůžku a usmíváš se.

Inspiruješ mě.

Měkne mi z tebe mozek ,jak se usmíváš.

Mám z toho smíchu strach...

Musím ven... osahávám sochy ..

přivoním si k uschlým kytkám...

líbám lidi, které nemiluji...

a udělám si piknik na sněhu.

                                          Tam kde se tak vyjímá moje "vzácná" krev...